Jmenuji se Michaela Němcová. Jsem vnučka, dcera, teta, přítelkyně, kamarádka, partnerka a především maminka,

• které se z minuty na minutu změnil život.
• které se narodil prvorozený chlapeček. Chlapeček, který neměl dle lékařů šanci dožít se druhého dne. Chlapeček, který nemá velké šance a vyhlídky na samostatný život.
• která v roli fyzioterapeuta, ergoterapeuta, logopeda musí každý den bez lítosti, s vírou a láskou cvičit se synem.
• která je na pomazlení, hraní, čtení knížek, procházky, smích i pláč.
• která hledá vhodné terapie pro motorický i mentální rozvoj syna.
• je pečující osobou o výjimečného chlapečka s podezřením na nervovo-svalové onemocnění, který potřebuje neustálou péči a pomoc v základních životních potřebách.
• která prožila s partnerem vztahovou krizi.
• která myslí pozitivně a raduje se z každého malinkatého úspěchu.
• která je Váš průvodce v nové cestě životem.

Má profesní cesta se odstartovala v roce 1999 a od té doby se věnuji rozvoji lidí. Postupně jsem absolvovala mnoho sebezkušenostních kurzů zaměřených na rozvoj osobnosti, tří letý výcvik koučů, supervizní trénink, získala jsem osvědčení o rekvalifikaci „Poradce pro výživu“ a další.

Před rokem 2013 jsem pracovala s dospělými lidmi, kteří řešili např. svou kariéru, osobní rozvoj, čas na sebe, své koníčky nebo jsme hledali cestu k dosažení jejich nových osobních či profesních snů.  Hledala jsem vhodné lidi na konkrétní pracovní místa, scházela jsem se zajímavými a inspirujícími lidmi. Dbala jsem na to, aby mi ladila kabelka a boty, šperky a sako.

Dnes si uvědomuji, jak povrchní život jsem žila. Byl to ovšem můj život bez opravdových problémů. V té době jsem si neuměla představit jiný život. Plánovala jsem si, jak budu ve své práci pokračovat i během mateřské a rodičovské dovolené.

Mé původní představy o práci během mateřské, kterou úředníci označují přívlastkem „dovolená“, se změnily v tvrdou dřinu. Plány a bývalý život se rychle vytratily. Změnily se mi hodnoty a priority.

Mými partnery pro komunikaci se stali od roku 2013 především lékaři, sestřičky, fyzioterapeuti a další alternativní terapeuti. Všech si velmi vážíme a děkujeme za péči, kterou nám doposud věnovali a v budoucnu věnovat budou.

Život se mi změnil natolik, že jsem vážně uvažovala o studiu fyzioterapie. Konzultovala jsem své možnosti studia a budoucího uplatnění s fyzioterapeuty a rehabilitační lékařkou. Drželo mne to minimálně dva roky, než jsem sama pochopila, že v mém případě je lepší tuto práci přenechat odborníkům.

A co dělám dnes?

Dnes se také setkávám a povídám si s dospělými lidmi. Ovšem s lidmi, kterým se nějakým způsobem změnil život. S lidmi, kteří se potřebují nadechnout, vidět věci s nadhledem, získat inspiraci a odvahu.